<p>Co nám pomohlo si kamarádství udržet a posílit ho? Co nám to přineslo a vzalo?</p>
Po třech letech jsem ukončila jednu z mých nejdelších spoluprací. Byla to srdcovka. Nejen pracovní, ale s postupem času se z toho vyvinulo hluboké přátelství. 🤍 Sdílení, blízkost, důvěra, humor. Věci, které se v žádné smlouvě nenajdou.
Jenže jsem čím dál častěji měla pocit, že místo práce zachraňuju. 🛟 Že moje energie ubývá a stres narůstá. Cítila jsem, že potřebuju udělat krok ven. Jinak vyhořím a tak jsem spolupráci ukončila. A stejně jsem to obrečela.
Je v pořádku, že to bolí, i když to bylo správně. První dny po tom byly prázdné. Překvapivě se objevila trochu úleva a hned vedle toho divný pocit. Jako bych neměla ruku. 😅 Chybělo mi to moc.
Co mi pomohlo, když to na mě sedlo
Bylo to vědomí, že jsem do té spolupráce dala úplně všechno a mnohem víc. Nejen energii, nápady a práci. Ale i kousek sebe. Srdce, loajalitu, humor, důvěru. Věci, které se do faktury nevejdou, ale jsou tam.
Pomohlo mi, že jsem nenechala za sebou chaos.
Ještě před koncem jsem klientovi připravila:
Manuál asistentky
Všechny procesy přehledně, denní, týdenní, měsíční i roční.
Seznam dodavatelů
Rozdělený podle kategorií, s kontakty, kontextem a poznámkami.
Checklisty
Co kdy zkontrolovat, co kam zapisujeme, kde se co eviduje.
Důležité kontakty
Aby věděl, kdo je kdo a na co se obrátit.
Byl to můj způsob, jak to dokončit s péčí, nezabouchnout za sebou dveře, ale uklidit po sobě.
Ukončit spolupráci neznamená ukončit vztah
I to jsem už jednou zažila. Věděla jsem, že jestli chceme udržet naše přátelství, budeme o tom muset mluvit. O všem: o strachu, emocích a našich potřebách. A taky, že budeme muset naslouchat. Mluvili jsme spolu několikrát. Postupně, protože to bylo vždycky potřeba vstřebat.
Ujasnili jsme si, co každý z nás potřebuje, aby nám tahle změna neublížila. Věděli jsme, že pokud to má přežít, musí se vytvořit nový prostor bez starých návyků.
On se musel naučit:
❇️ že mi už nemůže volat, když se mu sesype projekt,
❇️ že mi nemůže spontánně vyprávět, kdo co udělal za průser ve firmě,
❇️ že moje číslo už není pracovní krizová linka,
❇️ že nejsem na druhé straně kalendáře, připomínek, inboxu.
A já jsem si musela dát čas a na chvíli to pracovní úplně uzavřít. Dneska už zase mluvíme i o jeho práci – ale už to není moje práce. A já nemám potřebu zasahovat. Zmizeli i výčitky, že jsem odešla.
Co nám to přineslo?
Jemu to přineslo uvědomění. Všechny ty „neviditelné“ věci, co se děly samy bylo najednou potřeba řešit. Najít kontakt, zkontrolovat e‑mail, zapsat faktury a odvézt je účetní, hlídat si termíny a psát je do kalendáře.
Došlo mu, co všechno jsem dělala a jak přirozeně jsme spolu fungovali. 🙏
Mně to přineslo svobodu. Najednou jsem měla volné ruce, a tím i volnou kapacitu. A protože jsem si ho vědomě nevytvářela „pro někoho“, ale proto, abych se mohla nadechnout, přišla mi do života nová spolupráce, která byla lépe placená a velmi zajímavá.
V našem vztahu s bývalým klientem přišla úleva. Nemusíme držet dvě roviny zároveň. Jen jednu, tu kamarádskou.
Xkrát jsem za celý život slyšela, abych nikdy nešla do spolupráce s rodinou a kamarády. Ale tady se z čistě pracovního vztahu dvou cizích lidí rychle stalo přátelství, a čím déle jsme v tom byli, tím těžší bylo vystoupit. 🫣
A co ta první spolupráce s kamarádem, kde jsme ukončili jak pracovní, tak i přátelský vztah? Nemluvili jsme o tom spolu. Nebo spíš každý mluvil to svoje, ale nenaslouchali jsme potřebám toho druhého. Obojí se ukončilo ze dne na den. Bylo to velmi těžké, ale teď po dvou letech toho nelituji. Dali jsme si, co jsme mohli a asi byl čas posunout se dál bez přítomnosti toho druhého.
Vy, kdo si něčím podobným právě procházíte, objímám. Není to lehké a bolí to. Nebojte se ulevit si, pustit emoce a pojmenovat si to, co zrovna cítíte, protože to může být úplný ohňostroj emocí. Pomalu to odezní. Přeju hodně síly!
S láskou 💗
Klára
